On the road

[den 0, patek 26.srpna]

Odlet naplanovany na 15:00 se opozdil o deset minut. Ale snad bych mel nejdriv podekovat me drahe polovicce, ze me doprovodila, a ji a sestricce, ze byly te lasky a z pripravenych surovin me obdarily vytecnymi bagetami. Ja jsem na to v tom silenem shonu nemel cas (ano, klasicky problem nechavani veci na posledni chvili - stejne ale za touhle nectnosti musi byt schovan nejaky uzasny adaptacni mechanismus, ktery zpusobi, ze se vetsinou vse tak nejak stihne).

Cesta do Curychu probehla OK, obcerstveni na palube v podobe zmrzliny od Movenpicku nemelo chybu. Let nad Svycarskem jsem moc nevnimal, jednak jsem podrimoval, jednak u okna sedel manik, ktery neodpovedel ani na jeden z pozdravu. Podle vizitky na pocitaci pracoval pro Siebel.

Letiste v Curychu je puvab sam, respektive jeho nova hala. S digitalem jsem se teprve seznamoval, takze fotografiemi vas neobdarim. Snad po zpatecni ceste. To hala u gatu uz vyfocena byla. Stoji za zminku, ze tak mezi patou a sedmou tam skoro nikdo nebyl. Buh vi proc.

Samota curysskeho letiste 1

Samota curysskeho letiste 2

Nekolik kulturnich postrehu: svycarska poradkumiluvnost je povestna, ale videl jsem i cistsi zachody. Nebyly spinave, ale proste bych cekal vic. A bilboardy ruznych bank neinzerovaly tu uvery, tu karty, ale privatni bankovnictvi. A taky jsem se docetl, ze Swiss ma zvlastni business linku, kde jsou jen sedadla business class a vzdy je mezi dvema obsazenymi jedno volne. Lita z Curychu do New Yorku...

Dama na curysskem letisti

Zajimave, ze kdyz jsem cekal na zpozdene letadlo do Helsinek (asi o hodinu kvuli bource v H.), zdalo se mi, jako bych vsude slysel cestinu. Castecne asi podvedome, i kdyz jednou to taky byly Polaci, kteri mluvili s velmi zvlastnim prizvukem, takze jsem jim skoro nerozumel.

Na ceste do Helsinek to trochu hazelo, i kdyz letadlo to bylo docela velke. Oproti narvane lince z Prahy nas bylo par. Pojedl jsem masove kulicky s bramborovou kasi a nez jsem se rozmyslel, jestli si mam dat i nejaky alkohol (po cem bych moh' pekne rychle usnout), tak jsem usnul. Probudil jsem se tesne pred pristanim. Na letisti na me cekal Fin Anton a Madar Gabor - z nej vylezlo, ze mel vahu 86 kilo. Mluvi se o zavazadlech a neni to preklep. Ja mel 22,9 a strachoval se, abych nemusel platit za presvahu. On cast sveril nejakemu Finovi a neplatil nic. Radost ze shledani byla zkalena tim, ze mi zrejme zmizely klice od domova, coz neni moc potesujici. Kapsa, do ktere si je obvykle davam, byla otevrena a prazdna. Zkusim to nejak vyhledat, ale...

Anton me vzal autem na moji docasnou kolej (po tydnu se budu stehovat na jinou, uz definitivni). Vecer jsem toho moc nevnimal, ale spatne misto to tu neni. Snad jen dodam, ze jsme mirne prekvapili Korejku, ktera prijela o den drive. Jmenuje si Unji, na spravnou transkripci si narok nedelam.

Jeste nahlednuti do meho pokoje kratce po prijezdu. Ta asketicnost je jen zdanliva, je tu jeste stolek, skrin atd.

Cela az trapisticka

> SUMMA SUMMARUM < Cesta to byla pekna a v mnohem poucna, skoda jen tech klicu. Ty uz asi peklo nenavrati. Cert je vzal.