Dlouha je cesta domu...

[den 22, nedele 17.zari]

Den velkeho vyletu nadesel. Eva, Ewa a moje malickost a Talin.
Z postele je treba vylezt casne, tj. v sest a hura na lod, ktera vyrazi z Helsinek v devet.
Zde mala poznamka: trajekty na trase Helsinky-Talin delime na rychle a pomale. Rychlym cesta trva tak hodinu a pul, pomalym asi tak tri hodiny. Rychle jsou drazsi a mensi, pomale jsou zpravidla levnejsi a vzdy vetsi. Druha vlastnost se jeste dnes ukaze jako pomerne dulezita.
Druha poznamka k trajektum na trase Helsinky-Talin: jsou vyuzivany turisty. Tezko rici, jaka cast z nich je motivovana predevsim rozdilem cenovych hladin v obou mestech, zvlaste pak cenovych hladin alkoholu. To pak v nastupni hale vidite ctverici panu, rekneme, z mokre ctvrti, z nichz tri jsou obdareni velkymi taskami a cvrty pak skladacim vozickem.
Lod, rychla... Pokud si vzpominam, tak necim takovym jsem asi nikdy nejel, mozna kdysi hodne davno v Polsku. Tedy predevsim: jede to rychle. Kdyz k tomu pripoctete rychlost protivetru, dostanete se k prilozene fotografii, kde s jistym uspechem celim silenemu fikeri. Vytecny zazitek. Do vody by to cloveka smetlo raz dva.
Treti poznamka k trajektum: je dobre si misto rezervovat predem. Snad kvuli jiz zminenym diferencim v cenovych hladinach jsou dost narvane.
Talin - mesto, kde jsem byl na svem prvnim CNR meetingu minule zari. Takze jsem se ujal pruvodcovstvi, samozrejme s veskerou suverenitou. Tu neohrozilo ani to, ze jsem behem dvaceti minut trikrat nebo ctyrikrat zmenil smer (vzdy minimalne o 90 stupnu). Nakonec jsme na hlavni namesti stareho mesta trefili i bez mapy. Cestou jsme jeste stihli nakouknout na protestantskou bohosluzbu. Kostel byl docela plny.
Na namesti jsem opustil sve damy (nebo ony me?) a vyrazil na kopec, pred ortodoxni kostel, kde jsem mel sraz s Maiou. Takze jsem stihnul nahlednout jeste na bohosluzbu ortodoxni. Taky plno. Obdivoval jsem popa s temer opernim hlasem, kterym naplnoval celou katedralu. A taky jsem obdivoval verici, kteri stale prichazeli a odchazeli...
S Maiou jsme vyrazili na celkovou obhlidku...
Aha: Maia je estonska narodni zastupkyne v ramci ESN. Poprve jsem ji videl na jiz zminovanem setkani minule zari, i kdyz ona si na to vubec nevzpomina (ne nadarmo ji rikam sleepy, i kdyz to ma zase jiny puvod). Tak snad si me z te doby pamatuje Raia, jeji jednovajecne dvojce, ktera me kratce provadela tenkrat.
...na prohlidku stareho mesta, kde me zavedla i do jednoho dost skryteho kostela. Po stenach spousta krasnych erbu: mistni honorace si tenhle kostel postavila pro sebe. Preci nebudou chodit pod kopec, ze. Byl to docela zvlastni pocit, protoze strohost (jakoby protestantska) spolu s vyzdobou (erby; jakoby katolicka) vytvarely nevsedni kombinaci. A k tomu jakkoli pastelove preci jen do zelenomodra nabarvene lavice.
Po obede, ktery jsme odbyli uz v peti (a ja se vyznamenal zahadnou objednavkou dvou hlavnich jidel, fakt nevim, jak se mi to podarilo; nakonec se to k tomu chozeni hodilo, najedli jsme se vsichni dobre), jsme se opet rozdelili. "Moje" damy smer stare mesto, me Maia vytahla do ctvrti se starsimi drevenymi domky. Sli jsme pres trziste, kde byla slyset najme rustina a ktere mi dost pripominalo chudobna trziste Polska zacatku devadesatych let. Nebylo to uplne prijemne.
Ona ctvrt byla pry vybudovana po druhe svetove valce pro delniky z blizkych tovaren. Drevene domky v ruskem stylu. Po padu komunismu tovarny zkrachovaly a ctvrt upadla. Ted se zacina snad vzmahat, protoze lidi si vsimli, ze domky nejsou zas tak spatne. Kolobeh zivota... Ale je tam videt, ze nez se z toho stane nobl ctvrt, tak to bude nejaky cas trvat...
Po opetovnem shledani s tymem A (Eva&Ewa) jsme trochu popili a pojedli a nastal cas vyrazit smer supermarket (cim to, ze je hned vedle pristavu), abychom pokoupili trosku piti (pro sebe pripadne pro Pierra, kteremu jsem kupoval jeden Havana Club). Ev/wy vyrazili napred, ja sel jeste doprovodit Maiu na bus. Nebyo kam spechat, do desiti, kdy nase rychlolod vyrazela, bylo casu dost.
Zpatky v terminalu, kde je jaksi pusto. Po displeji behaji rychle nejaka jmena a mezi nimi i slovo cancelled. A sms od Evy: nas trajekt zrusen, jedeme pomalym z terminalu A. Aha.
Nasleduji tri hodiny v preplnenem terminalu. Ze ja si s sebou nevzal nic ke cteni...pozde bycha honit. Jeste je treba vyresit jeden drobny detail: ztratil jsem klic od pokoje (a tim padem i od bytu; to jsem zjistil pri rannim odchodu, nezbyva nez doufat, ze mi panove nezabouchnou dvere od pokoje, jinak spim na kanapi v jidelne). A budit ve tri nebo ctyri rano sve spolubydlici se mi nechce. Ale, proc taky, nemam na ne cislo. Takze Eva pise Jane, aby zasla za Pierrem, aby ji dal svuj klic, abych si ho pak po navratu vyzvedl, abych se pak dostal k vytouzene posteli. Mezinarodni spoluprace vysla a casem mi od Jane prisla sms, ze klic je u ni (u Evy) na stole.
Pak uz zbyva jen nastoupit - pri tom predlozit i spatny listek, nebyt vpusten, bat se ze, ze spravny jsem vyhodil s dalsimi papirky, najit spravny a byt vpusten.
Usedli jsme ke stolku v jakesi jidelne ci co to bylo, s mirnym zpozdenim lehce po pulnoci vyrazili a za chvili s hlavami na stole usnuli. Ewa byla probuzena velkym houpanim lodi, ja zase pri jednom probuzeni cetl zpravu od Jane, ze v patem patre byl pozar, ale ze vse je OK.
Resit ve tri rano nocni spoje se nam nechtelo, takze jsme si vzali taxika (Mercedes E, kombi) a v pul ctvrte nebo kdy byli doma. U Evy jsem si vyzvednul klic, pocuchal trochu smradu z pozaru, radostne shledal, ze dvere do pokoje jsou otevrene, vyndal Pierrovi z batohu lahev rumu a zalezl do postele.
Na zaver jeste poznamka k taxikum: myslim, ze jste vsichni videli film Kulovy blesk. Neco takoveho jsme zazili, ale s taxikama. Lid vystupovali z lodi, disciplinovane se staveli do fronty a cekali na taxiky, ktere stale a stale prijizdely a se radily se az do ctyrstupu. Rekord bylo sedm taxiku jedoucich primo za sebou. Koordinoval to jeden chlapik s vysilackou, ktery z tech ctyr pruhu vakazoval "civilni" auta. Napadlo me, jak je tohle cele organizovano. Moznosti je vice: firma provozujici trajekt predem vola do taxisluzeb. Nebo taxisluzby vedi, kdy prijizdeji trajekty a tak uz jsou v pohotovosti. Pak staci, kdyz je par taxiku na miste a v prihodnem momente daji vedet ostatnim. V noci nikdo nejezdi, takze ostatni dojedou rychle. Kdo ale pak plati chlapika s vysilackou?

No, dnes to bylo dost dlouhe, ale snad jste sti pocetli.

> SUMMA SUMMARUM < No, uz jsem toho dost napovidal. Takze radsi nic.