Paradoxy pokroku

[den 69, patek 4.listopadu 2005]

Hodina IDBM se nesla mj. v rovine poznatku, ze k rozliseni vyrobku ci sluzeb je mozne vyuzivat i vune. Tak napriklad vune noveho auta... Zvuky se uz pouzivaji (viz "zvukove logo" Intelu). Smrad McDonaldu je take nezamenitelny. No nevim, rekl bych jen, ze tohle je typicky pripad implicitniho sporu/rozporu mezi firmami (a jejich marketingem) a tim, cemu by se dalo rikat selsky rozum ci prirozene lidstvi. V pozici nekoho, kdo vyviji vyrobek/sluzbu je docela samozrejme, ze povazuje ten svuj za nejlepsi (a ciste statisticky vzato nektere produkty skutecne jsou nejlepsi :-)), a proto ho chce propagovat co to jde a vytvaret kolem toho cely zivotni styl ci sadu hodnot. Jenze... Skutecne je nutne mit naplnen cely zivot reklamou a podobnymi vecmi? Tezko rici, na to asi neni jednoznacna odpoved, protoze samozrejme se muze stat, ze identifikace s nejakou znackou se muze stat hlavnim motivem zivota/zivotniho stylu (a prikladu kolem sebe clovek jiste najde dost). Ale porad se mi to nejak nezda. Vede to pak k jiste sirsi uvaze: kdyz se vsem pokrokarum podarilo z verejneho zivota pomalu ale jiste odstranit kdejakou hodnotu, tabu ci omezeni (treba krestanske hodnoty, abych podal nejjednodussi priklad), tak v lidskych zivotech (ci myslich, chcete-li) zustalo jaksi volne misto. A to se zaplnuje nesmysly typu reklamy na jedno nakupni stredisko v Praze, ktere se propaguje souslovim "tri patra plna veselych zazitku". Dal uz to komentovat nechci. Vlastne jeste jedna poznamka: rekl bych, ze typ lidi, ktery se zaslouzil o odstraneni mnohych hodnot nyni bojuje proti "nadnarodnim monopolum". To jsou paradoxy.

Jidelna v Arkadii (jedna z budov HSE) / Arkadia canteen

Nezbyva tak nakonec nez si hledat vlastni soukromy svet, treba v ramci autogenniho treninku, ktery jsem si v ramci relaxace dopral dnes odpoledne.
Dopraval jsem si ho ostatne i proto, abych vecer (na desatou) vyrazil do pristavu, abych privital Maiu, ktera me provadela po Talinu a nyni ltere bylo na case to mirne oplatit, krom toho sem prijela na oslavu narozenin Kati, holt NRove at byvali nebo soucasni drzi pospolu :-). A to nemluvim o Giuseppem, se kterym jsme pak vyrazili na jedno - byvaly viceprezident ESN. Hotova mafie. Giuseppe, jak samo jmeno napovida, je Ital. Studuje tady PhD, zacal zde uz v roce 2000 jako vymenny student. Rikal, ze na zacatku jen chodil po ulicich a fotil si zdejsi blondate krasky. A pak to daval na svoje stranky (budu si muset opatrit adresu :-)). Rikal, ze tam jeden cas mel z Italie az 100 pristupu denne.
Jeste k cekani na Maiu: zahled jsem pri vychodu z trajektu uzasneho starika, ktery za sebou tahl vozik s kufrem (vsadil bych dost, ze byl plny chlastu), ktery ze zadu tlacila dama, kterou bych tipoval na jeho dceru nebo tak neco. Starik byl znacne znaven, takze vychlastanym hlasem stale cosi vykrikoval a ukoncil to obligatnim "perkele!" ke vseobecnemu obveseleni.

> SUMMA SUMMARUM < Rikam si, jakou znacku ma vlastne ESN. Znacku krom loga. Asi Pallomeri spirit.