Loucime se

[den 108, pondeli 12.prosince]

Dnes jsem obedval s Visou, jak to tak pisu se zpozdenim, tak si nejsem jist, esli to byl ci nebyl posledni spolecny obed. Rekl bych, ze ne, ale ono vam je to stejne jedno :-).

Big Boss

Odpoledne posledni hodina fuzi, kterou jsem si docela uzil: uz jsem psal o tom, ze budu hrat sefa jiste americke zmrzlinarske firmy. Nakonec to bylo vytecne, uz proto, ze se me nezeptali na ty nejhorsi otazky (proc jsme vyhodili nejake lidi, ac jsme slibili, ze nikoho vyhazovat nebudeme, a taky proc jsem byl prijat na sefovske misto, i kdyz to neodsouhlasil zakladatel firmy). Ale celkove to bylo dobre i proto, ze jsem moc hrichu obhajovat nemusel. Pilne jsem studoval stranky firmy (cca 4 roky pote, co se odehravala "ma" tiskova konference po prejeti firmy) a zjistil si, ze Unilever na nich skoro neni zminen (respektive je, ale da to fakt hledani). Vcelku logicky. Obe firmy jsou zcela rozdilne a Unilever se snazi neznicit hodnotu Ben&Jerry's, ktera tkvi v jeji nekonformni image. A v tomhle duchu jsem i vedl svoji "obhajobu" - a ono se obhajuje dobre, kdyz se hajite logicky. Aspon mne to tak prijde. Zkratka libilo se mi to, mym tazatelum snad taky a hlavne se to libilo Samimu, milovanemu profesorovi.
Po vzdelavani a celem tom zdejsim semestru prisel vecerni cas a s nim i rozluckova party studentske unie. Bylo to docela pekne, dostali jsme vsichni rocenky, nechali si je ruzne podepsat a podepisovali (ja to radsi psal cesky, aby snad nekdo nezpochybnoval muj zdravy rozum). Pokecal jsem docela dlouze s Alessandrou, zamyslela se nad tim, co chce vlastne delat. Jo, tak tenhle problem je v posledni dobe docela popularni (...). Prijde mi, ze cim vice ma clovek moznosti, tim se citi casto hur, protoze co si jen vybrat? Byl na to i nejaky vyzkum, kdy se na policku v supermarketu dalo nejdrive 6 znacek nejakeho vyrobku (fakt si nepamatuju, co to bylo, ale ono je to skutecne jedno), pak jich tam hoooodne pridali (tusim, ze jich bylo kolem 20). A meril se jednak cas rozhodovani pred tou polickou, jednak spokojenost zakazniku po nakupu. V druhem pripade znacne vzrostl cas vybirani a znacne poklesla i spokojenost. Jo, zlaty prazdny kramy :-).
Ale to jsem odbocil. Alessandra jeste podotkla, ze nema rada Spanely, protoze se hned kazdeho dotykaji, a take se ji moc nezda Finsko, protoze jsou tady v kavarnach vsichni potichu (je Italka). Coz mi pripomina historku meho bangladesskeho kamarada, ktery prijel studovat do Ceskoslovenska v roce 1987. Priletel sem v nedeli a rovnou ho odvezli do Podebrad. Z prelidnene Bangladese do posmourneho komunistickeho nedelniho odpoledne na podebradske namesti. Uplne si predstavuju tu jeho strasnou osamelost.

Vojta - Jessica

A zaver k Alessandre - ona je z Milana, minimalne tam studuje. A svoje zamysleni o narodech a pronarodech uzavrela tim, ze skutecne nevi, jestli by spise chtela zit ve Finsku nebo v jizni Italii (kdyz uz by teda musela :-)).
Skoncil jsem docela brzo, jel jsem autobusem ve 2340 (to vy jste meli teprve 2240). Pravda, byli jsme ponekdu veseli, navic duch lotrovin jde zpravidla ruku v ruce s duchem kolektivnim, takze jsme s Ewvama a jeste nekym (kdo to sakra byl?) navstivili neboheho Edgara v jeho komurce. No, mel radost prevelikou.

> SUMMA SUMMARUM < Koukam tady na ty fotky a nerekl bych, ze jejich kvalita ma vzestupnou tendenci. Snad tak jeste tu autenticnost. To je tim divnym pocitem, snad smutkem.