Stockholm

[dny 40-43, ctvrtek az nedele 6.-9.rijna 2005]

Dovolil jsem si spojit nekolikero dnu dohromady, protoze vsechny jsou vice ci mene poznamenany vyletem do Stockholmu. A taky proto, ze preci jen, psat kazdy den zvlast je v techto dnech prilisny luxus.
Pred akci samotnou jsem docela finisoval, coz si lze v praxi predstavit tak, ze jsem recenzi clanku na Marketing Financial Services poslal cca 5 minut pred tim, nez jsem vyrazil z koleje smer pristav, kde jsem se mel nalodit na lod Gabriella spolecnosti Viking Line. Pokud se obcas mrknete sem, tak na takovou lod tak behem tydne az dvou narazite.

Gabriella
Nastup na lod probiha trosku podobnym tunelem, jako jsou "prsty" k letadlu. Tedy, u letadla zpravidla nestoji fotograf, ktery by na vas houknul "usmev", a pak vas cvaknul i s bleskem.
Na jizdence jsem se trosku nemohl vyznat, takze mi ochotny personal sdelil, ze je to druha paluba, cislo pokoje ze se pry najdu. Druha paluba - jak tak na to dodatecne koukam, mel jsem pravdu: bylo to pod carou ponoru. No, na to clovek nesmi moc myslet, stejne v techhle kabinach nejsou okna tak jako tak, tak jakypak copak (aneb napiste co nejvice slov "tak" do jedne vety). Ona cela ta zkusenost z cest lodi byla zajimava, nechci se rouhat, ale v jistem smyslu prekonala i dojem ze Stokholmu. A to presto (nebo prave proto), ze jsem tam nijak nepopijel a nestal se soucasti toho, co Ondrej nazval "mistem moralniho zhrouceni". Jeste jedna takova zajimavost: pri jen trosku pozornem sledovani si vsimnete vodotesnych dveri mezi jednotlivymi sekcemi. Clovek si pak rika, ze neni nad to, byt na te spravne strane...
Meli jsme zaplaceny vecerni bufet (o cene lepsi nemluvit): aneb svedske stoly, cili co hrdlo pevneho i tekuteho raci. Vyuzil jsem toho vrchovate, kaviar, losos, zmrzlina, roastbeef. Jen kdyby tam nebyla ta zahadna klobasa, kterou jsem vzal do ust, a pak ji musel s velkym, velkym sebezaprenim spolknout. Strasna, prapodivne uzena chut (to je asi nejak finska posedlost, jednou jsme meli v menze vytecne vypadajici salat, ale cely byl zasmradeny touhle "vuni").
Jeste ke Gabrielle same: v pokojich bylo radio, coz na Marielle (zpatecni cesta) nebylo. Docela prijemna, pri tom mirnouckem pohupovani a dobre zvolenem kanalu se dobre usina.

Cesta
Cesta zacina v pristavu u Market Square, proplouva se pak kolem Suomenlinny, coz je fantasticky pohled. Vcetne pohledu na opevneni - strily del namirene primo proti projizdejici lodi jsou docela sugestivni.
Vsude je pomerne husty provoz, takze se daji sledovat i dalsi lode, zvlast hezke je, kdyz tak pul hodinky pred vama vyrazi do Stokholmu lod Silja Line, kterou pak mate stale na obzoru pred vami. Uz jsem tady psal o ledoborcich, takze jiste neprekvapi, ze i tahly lod me uchvatila. Tedy lod, spis se mi libilo, ze se dalo i nahlednout na mustek a videt tak kormidelnika (nebo jak by se mu melo rikat): jeden clovek, pred sebou nekolik obrazovek a ridi cely tenhle kolos. No proste krasa, proste fetis :-).
Na vecer jsem si uzil jeste zdejsi saunu. Je docela zajimave sedet v te drevene kukani a citit, jak se to cele hybe. Pak uz jen zbyva premyslet o tom, jestli je to tim vedrem, nebo vlnami. Co jsem obzvlaste ocenil, byla turecka sauna (para), ve ktere se na jednu stranu hure dycha, na stranu druhou ovsem vice prohreje. O to vice si pak muzete vychutnat treba maly bazenek s ledovou vodou. To bylo neco pro me, naproste blaho. Mimochodem na Marielle ani jednu ztechchle uzasnosti nemaji, whirlpooly pro x lidi to nenahradi. Pozn.: zrejme vyhrati ze sauny, producirovani se po pekelne vetrne palube a nasledne neprilis vyhrata kajuta stala na zacatku pekneho bolekrku a uzasne tydenni rymy.
Rano. Mlha jak v pytli. Ostatne to je videt i na fotkach. A mezi tim se lod propleta jakoby nic. A kdyz jsem sedel u snidane, tak se z mlhy vynorila jina lod Viking Lide, majestatne nas minula, trosku zatocila a zmizela v oparu. To bych ani nemusel jezdit do Stokholmu, jen bych se tak nechal vozit a sledoval tyhle naramnosti.
Cely vecer jsem chodil kolem sady fotografii: onen fotograf, co me tak hezky blejsknul pri vstupu na lod, mel vystaveny vsechny fotky, prodaval to po peti eurech. Obecne vzato asi malo co je vice turisticky typicke. No, nezdalo se mi, ze by se to moc prodavalo. Navic ta moje fotka byla skutecne uzasna, protoze jsem byl ponekud prekvapen, jinymi slovy "Vykulenec nastupuje". No, hanba me fackuje :-), prislo mi to tak uzasne, ze jsem ted neobycejne stastnym majitelem tohoto suvenyru.

Ranni mlha /Morning fog

Prvni dojmy a Vasa museum
Prvni dojem ze Stoskholmu rozhodne nebyl spatny: mlha se rozplynula a my vjizdeli do sluncem osviceneho pristavu. Prestoupili jsme do autobusu, na nadrazi ulozili zavazadla do uschovny a nastala delba udelu: dve skupiny, ja vyrazil do Vasa Museum. Priznavam, ze jsem byl trosku na pochybach - lod to bude jiste zajimava, ale zase na druhou stranu jit do muzea jen kvuli lodi? Ale co, nekam jit musim a na individualni potulku jsem byl jeste ve Stokholmu prilis neotrkan.
Kratce k Vase pro ty, kteri nejsou zcela v obraze: "Dne 10. srpna 1628 vyplulo několik královských válečných lodí ze stockholmského přístavu. Největší z nich byla nově postavená Vasa, pojmenovaná po vládnoucí dynastii. Na znamení slavnostní události byla vypálena salva z postranních děl lodi. Když se mohutná loď pomalu blížila ke vstupu do přístavu, zvedl seprudký vítr. Vasa se naklonila na bok, ale znovu se vzpřímila. Další závan větru ale položil loď na bok. Otevřenými otvory pro děla se nahrnula voda. Vasa klesla ke dnu a vzala s sebou nejméně 30, možná až 50 ze 150 členů posádky. Tak to se mělo stát 333 letpředtím, než Vasa znovu spatřila světlo světa."

Nevite, co je to za stavbu? / Do you know what building it is?

Cele muzeum je vlastne je jedna velka hala kolem lodi - ta je skutecne majestatni, navic je mozne se na ni podivat z nekolika galerii. Na nich je pojednani o dobe, ve ktere Vasa vznikla, o zivote na takove lodi, o bitve u Gdansku atd. Vse krasne udelano s modely, dokumenty a vecmi nalezenymi ve vraku.
A proc vlastne sla Vasa ke dnu? Co si pamatuji, tak to byla prvni lod ve Svedsku, ktera mela dve delove paluby. A misto pro balast (kameny na dne lodi) bylo udelano na jednu palubu. Cili lodi se priliz zvedlo tezisto a...zblunk.

Okoli hotelu
Po trose odpocinku jsem vyrazil na obhlidku okoli hotelu: prijemna ctvrt, opet fotogenicka. Dal jsem si neco k jidlo v mistni kebaberii, ci jak to nazvat, a musel jsem opravit svuj neznamonacempostaveny predpoklad, ze Svedsko je drazsi nez Finsko. Aspon pokud jde o cenu kebabu, tak je levnejsi. Prohlidka se protahla tak do osmi do vecera, po navratu jsem v pokoji predstiral studium marketing principles. Aby se nereklo, ze jem uplnej zalazlec, jeste jsem spolu s Evou a Daniel vyprazdnil jednu lahvinku vina, a pak sel do postele. Trocha spanku preci jen neuuskodi. Navic me docela pekne zaclo bolet v krku, takze jsem se vystrikal stopanginem (myslim tim vnitrek krku) a usnul.

Stare mesto a stridani strazi
Sobotni dopoledne jsem s Evou venoval staremu mestu. No, libilo se mi, proti Helsinkam, kde je maximalne nejaka ta secese s trochou klasicismu, to byla prijemna zmena, preci jen bylo videt, ze tady to mesto ma delsi historii a ze zrovna tady tech penez bylo podstatne vice (privezenych sem z ruznych zemi :-)).
Jako rozeny militarista jsem se tesil najme na stridani strazi, stepovali jsme tam uz ctvrt hodiny predem, takze vyhled jsme meli vytecny. Predem upozornuji vsechny potencialni zajemce, ze to trva tak pul hodiny.
Straze byly obleceny o neco civilneji nez u nas, zbrane vypadaji proklate funkcne, jen ten bodec na helme je mirne nepatricny. Zajimava je jejich lezernost: o strnulosti nemuze byt ani slova, spise tak postavaji, predepsany postoj je spise naznacen.
Podle toho, co rikali tri recnici, kteri tam vystupovali, na varte se stridaji ruzne utvary z cele zeme. Pri nasem stridani zrovna nastupoval dragounsky pluk, nejstarsi jezdecka jednotka v zemi. Mozna vhodne k zamysleni pro Hrad. Eva jeste nezapomnela nadhodit recnickou otazku, jestli i tady maji " u hradni straze" psychologa...
Po stridani strazi jsme s Evou zasli do tamejsi udajne nejstarsi hospody. Nebyla spatna, i kdyz to byla vlastne typicka anglicka knajpa, vcetne televize vysilajici prenos sportovniho utkani. Polevka nebyla spatna, svedske pivo, no...

Celkovy dojem...
...ze Stockholmu rozhodne nebyl spatny: je to velke mesto s historickym nadechem a severskou atmosferou. Jsou tam velke bulvary, krasne (a casto fotografovane) nabrezi a celkove je to oproti Helsinkam skutecne mesto. Helsinky jsou tak nekde na pul cesty. Ale presto jsem dalek toho, abych jako nekteri rikal, ze jsem se mel radeji hlasit do Stockholmu. Na Helsinky jsem si uz zvyknul a nemenil bych.
Jeste jedna poznamka: kdysi jsem doucoval trochu matematiky a u jedne zacky jsem pochopil, jak diametralne se muze lisit zpusob uvazovani ci mysleni. Pul hodiny jsem ji vysvetloval rozdil mezi preponou a odvesnou. Bez uspechu, dalsi hodinu jsem mohl zacit od zacatku. Chapu, ze nekdo neni s to zjednodusovat algebraicke vyrazy, ale odvesny... Podobne jsem se citil, kdyz mi nektere spoluvyletnice rikaly, ze se tady urcite budou venovat shoppingovani. Nechapu.

Stokholmske ulice / Streets of Stokholm

Zpatecni cesta
Ta probihala na lodi Mariella. Uz jsem psal o tom, ze tam byla trosku trosku jinak vybavena sauna. Krom toho byla i jinak umistena - na Gabrielle byla v sestem patra, tady ve druhem. Ve spici. Takze sauna byla prikladne zkosena, rikal jsem si, jak daleko je asi voda. Zase, lepsi o takovych vecech prilis nepremyslet.
Bydleli jsme v patre sestem - napada me, ze z tech vsech pater uz musite byt radne unaveni a rikate si, proc o tom stale rozkladam. Jde o pocit: jestli jste nad, nebo pod vodou. Je to tak nejak citit.
Zazili jsme kotveni v Marienhamn, to je pristav na ostrove mezi Finskem a Svedskem. Bohuzel uz byla tma jak v pytli, takze toho moc videt nebylo, nekdy stalo za to vyrazit na tyhle ostrovy za svetla. Jeste jsem v noci videl i lod, zrejme Silja Line, ktera jela tak kilometr za nami (na sedmi hodinach) - fantasticky pohled, tma, lod cela osvicena a u pride jsou videt velke vlny, kterymi si razi cestu. Bohuzel, blbec Oplestil si nespocital, ze ani dve sady baterek nebudou dost, a nechal si nabijecku doma. Takze bez fotky.
K saune: tentokrate se k nam pripojila i particka radne znavenych Finu. Takze jsem poprve za zdejsi pobyt byl nucen slezt z nejvyssiho patra - proste jsem nemohl drzet krok s ozralym Finem, ktery poleval kameny prakticky porad. Desivy zazitek.
Jeste bych mel poznamenat, ze cesta mezi Stokholmem a Helsinkami trva cca 17 hodin, a to vcetne casoveho posunu.
Sel jsem spat relativne brzo, ne tak jako Gabor. Rano, tj. v deset jsem ho tahal z postele, ze uz jsme v Helsinkach. Cosi zahuhlal, tak jsem mu jen doporucil, aby se nevracel zpatky do Stokholmu. Pry ho ve dvanact probudil nekdo z osadky. To je tak, kdyz se jde lezet v osm rano. A kdyz v kajute nejsou okna, takze by se spalo az by se hory zelenaly.

Zaver
A to je k vyletu asi vse. Stalo to za to, mesto hezke, Vasa museum uzasne a ja si budu muset nekde sehnat neco o rizeni velkych lodi. Kdybyste vedeli o zajimave literature nebo odkazu, sem s nim :-).
Vylet skoncil skokem do vyru relativne vsednich dnu, v nedeli odpoledne jsme uz meli setkani tymu na Marketing Financial Services, potrebovali jsme udelat neco na nasem projektu o propagaci podilovych fondu banky Sampo.

> SUMMA SUMMARUM < Ze ja nesel studovat do Odesy na namornickou skolu...